Poslední dobou u nás dost řeším, jak dětem vysvětlit, že spravedlnost neznamená vždycky to samé pro oba. Čtyřletá dcera má pocit, že mladší brácha (1 rok) dostává všechno zadarmo – třeba že nemusí uklízet, dostává dřív najíst, nebo že ho někdy víc chovám. Snažím se jí to vysvětlovat, ale občas mám pocit, že to bere jako křivdu. Jak to řešíte vy?
Tohle řešíme taky! Moji kluci (6 a 3 roky) mají občas úplně stejný pocit – že ten druhý má něco „navíc“ nebo že je to nefér. A teď čekáme ještě holčičku, takže čekám, že to bude ještě veselejší.
Nejlíp u nás funguje ukazovat, že spravedlnost neznamená, že každý dostane úplně to samé, ale spíš to, co opravdu potřebuje. Když si starší stěžuje, že mladší nemusí tolik uklízet, připomenu mu, že on v jeho věku taky neuklízel, protože to prostě ještě neuměl. A když je problém třeba s tím, že brácha dostane najíst dřív, snažím se mu vysvětlit, že menší děti nevydrží tak dlouho čekat a že on už to zvládne líp. Na druhou stranu mu vždycky připomenu, co všechno už může a mladší ne – třeba že může chodit spát později, má víc možností při výběru jídla, dostává kapesné…
Samozřejmě, někdy to nepomůže a prostě se cítí ukřivděně, což chápu. Ale snažím se o tom mluvit co nejvíc, aby postupně pochopil, že i on měl kdysi ty „výhody batolete“ a že každý v rodině potřebuje něco jiného.
Tohle bylo vždycky. Moje děti to říkaly taky – že jeden má víc, druhý míň, že to není fér. A teď to vidím i u vnoučat. Já jsem vždycky říkala: Ty jsi byl taky malý, taky jsi nemusel uklízet a všichni jsme tě nosili na rukou. Až doroste, bude to mít stejně jako ty. Dětem to někdy dojde hned, někdy až za čas, ale důležité je nenechat se tím moc vykolejit. Oni si to nějak porovnají, hlavně když ví, že je máme rádi oba stejně.
